Pokud sem vyrazíte během dne, první mýtus padne hned na parkovišti. Je tu překvapivě čisto. To, co lokalitu vizuálně táhne ke dnu, je spíše postupný úpadek služeb. Obchodní parter v přízemí budov, který dříve tepal životem, pomalu skomírá. Lékárna a hospoda sice drží pozice, ale místní pobočka banky balí kufry a stěhuje se na třídu Václava Klementa. Definitivně skončil i legendární obchod Dětský svět, kam pro oblečení chodily celé generace. Místo živých výloh tak kolemjdoucí vítají spíše nápisy „k pronájmu“ nebo „v likvidaci“.

Vlastnická past aneb vítejte v „Boxlandu“

Největší vizuální bolestí celého prostoru jsou hluboko vyšlapané cestičky v trávě. Jakmile zaprší, lidé jdoucí od přechodu ke Kauflandu se brodí brutálním blátem. Proč s tím město nic neudělá a chodníky prostě nevydláždí? Odpověď je jednoduchá: Nemůže.

Tento konkrétní zelený čtverec totiž patří soukromému majiteli. Soukromník si tak s kouskem země dělá, co uzná za vhodné z komerčního hlediska. Výsledkem je nefalšované „boxové království“. Najdete tu zelený parcel box (který alespoň trochu splývá s trávou), hned vedle na hranici pozemku box od GLS a podle vyvedené elektroinstalace se už brzy dočkáme dalšího, pravděpodobně od Alzy. Vlastně můžeme být rádi, že majitel svůj pozemek neoplotil a za průchod blátem po nejkratší trase ještě nevybírá mýtné.

O kus dál směrem k přechodu už byl naštěstí někdo rozumnější a vyšlapanou hlínu zpevnil zatravňovací dlažbou, takže se k semaforu dá dojít s suchou nohou.

Zašifrované dotace a neviditelná bezpečnost

Když přejdete na druhou stranu Havlíčkovy ulice, praští vás do očí cedule o revitalizaci spolufinancované z Evropské unie. Úřednický jazyk Integrovaného operačního programu je ale tak dokonale zašifrovaný, že běžný smrtelník nemá šanci pochopit, co se z peněz vlastně zaplatilo. Zda koše, křižovatka, nebo stromy.

Když už je řeč o koších, ty v Havlíčkově ulici by spíš potřebovaly opravu než další dotace. Hned několik z nich je totiž sesunutých hluboko pod upevňovací trubku. Ať už kvůli řádění vandalů, nebo odfláknuté montáži.

Jasným a neochvějným centrem místního mikrosvěta tak zůstává vyhlášený kebab na autobusové zastávce. Ten je stabilně v obležení hladových zákazníků, což je v Mladé Boleslavi vždycky neklamná známka kvality.

Bizarní pohled se však naskýtá hned vedle. Přímo naproti Kauflandu má své sídlo centrum asistentů prevence kriminality. Pokud byste ale čekali otevřené, prosklené a reprezentativní pracoviště, které ve vás vyvolá pocit bezpečí, budete zklamáni. Výloha je kompletně zalepená neprůhlednou fólií a žaluziemi, uvnitř je zhasnuto a provozovna působí jako to nejmrtvější místo v ulici. I personální agentura nebo sousední barbershop mají výlohy, které vypadají o poznání lépe.

Vizuální balast, kam se podíváš

Lokalita trpí také klasickou boleslavskou nemocí: ignorancí k veřejnému prostoru a zbytečným vizuálním smogem. Příkladem jsou dva sloupy u chodníku, které drží reklamu na místní květinářství. Přitom hned vedle stojí lampa veřejného osvětlení, na kterou by šlo poutače elegantně umístit.

Dopravním bizárem je pak samotný semafor pro chodce. Neřídí žádnou křižovatku, funguje čistě na tlačítko, ale jeho reakční doba je tak zoufale dlouhá, že byste stihli doběhnout k semaforu o sto metrů dál a vrátit se zpátky, než vám blikne zelená.

A korunu tomu všemu nasazují drobnosti. Sice potěší, že město investovalo do estetických zasíťovaných plechových boxů, které mají schovat nevzhledné popelnice, jenže hned pět metrů vedle stojí další plastová popelnice jen tak volně na ulici. A evergreenem jsou plastové cedule lákající na „točenou zmrzlinu“, které majitelé provozoven elektropáskami připevní na každou druhou lampu. Nikdo se nikoho neptá, nikdo to nekontroluje a co je nejhorší, nikdo je nesundává. Reklama na zmrzlinu tak na lampě straší i v době, kdy už je stánek dávno zrušený.

Verdikt: Katastrofa se nekoná, ale ďábel je v detailu

Okolí Kauflandu rozhodně není žádným boleslavským „ghettem“ ani nejhorším místem k životu. Je to ale učebnicový příklad toho, jak dokážou nedotažené detaily, chybějící koncepce, vizuální smog a nevydlážděné bláto vytvořit v lidech pocit, že jsou na tom nejhorším možném místě.

Jak vnímáte okolí Kauflandu vy? Vadí vám blátivé cestičky a všudypřítomné parcel boxy, nebo jste rádi, že máte kde vyzvednout balíčky a zajít na dobrý kebab? Napište nám svůj názor do komentářů!

The post Nejhorší lokalita v Boleslavi, nebo jen špatná pověst? first appeared on Mladá Boleslove.

Mluvilo se o něm i v našem rozhovoru s primátorem, a zároveň se tématu věnoval i Bolkacast, který popisuje současný stav sportovišť ve městě.

Teď přichází jedna z možných vizí. Studenti Fakulty stavební ČVUT Adam Konc a Tomáš Konvalina v rámci ateliérové práce zpracovali návrh nového sportovního areálu pro fotbal i hokej. Studie vznikla na základě zadání, které iniciovalo město, a měla prověřit možnosti rozvoje v daném území.

Je ale fér dodat, že nejde o oficiální projekt ani potvrzenou realizaci. Spíš o pohled, jak by mohl areál v budoucnu vypadat.

Jak návrh pracuje s dnešním areálem?

Studie počítá s výraznou proměnou celého území, což by v praxi znamenalo i zásahy do relativně nových prvků.

Typickým příkladem je parkovací dům P+R, který byl dokončen teprve v roce 2023. V návrhu se s ním nepočítá, což otevírá otázku, jak by se s takovou stavbou naložilo. Vzhledem k tomu, že vznikla z dotačních prostředků, by její odstranění nebylo jednoduché. Teoreticky by ale bylo možné objekt rozebrat a přesunout, protože je navržen jako modulární.

Návrh zároveň klade důraz na větší pěší prostupnost území. Ta je ale do určité míry přítomná už dnes, protože areál stadionu je běžně přístupný a lidé jím procházejí. Současná podoba průchodnosti má své limity. Pohyb v území často vede podél zábradlí, dočasných staveb nebo přes parkovací plochy, takže z uživatelského pohledu nejde o příliš komfortní ani estetické řešení.

Současný areál navíc nabízí i funkce, které návrh opouští. Například inline dráha je dnes poměrně hojně využívaná veřejností, ale v nové koncepci se s ní nepočítá.

Téma stadionů přitom v Boleslavi rezonuje dlouhodobě. A do debaty patří i další sportoviště, na která se často zapomíná – například atletický Stadion Jana Železného. Místní atletika má přitom řadu sportovních úspěchů, které shrnuje i nedávno vydaná publikace 100 let atletiky v Mladé Boleslavi.

Je ale potřeba dodat, že jde o jednu z možných variant. V případě reálné přípravy projektu by návrh prošel dalšími koly úprav a pravděpodobně by více reagoval na současný stav i potřeby města.

Kompletní informace o návrhu najdete zde: https://drive.google.com/file/d/19zetqKvKnGOT4VHXeTdGW_HvWJOKkNug/view?usp=sharing

The post Studenti z ČVUT navrhli nový stadion v Mladé Boleslavi. Jak by mohl vypadat? first appeared on Mladá Boleslove.

V minulém týdnu jsme přijali pozvání Jardy Bílka a účastnili jsme se Mladoboleslavského sportovce roku 2025. Program, který byl připraven, se nám velice líbil a rádi jsme viděli všechny úspěšné sportovce z našeho regionu na jednom místě.

O většině sportů, které úspěšně reprezentují naše město, máme základní přehled. V našem podcastu jsme měli již několik rozhovorů se sportovci různých odvětví. Nicméně zatím nebylo v našich silách pozvat si všechny úspěšné.

Každopádně důvodem, proč jsme se rozhodli sepsat tento článek, nejsou úspěchy našich sportovců, ale stav sportovišť v našem městě. Vždyť i ten kulturní dům už něco pamatuje a jeho stav neodpovídá roku 2026.

Víme, že se pouštíme na tenký led politiky a sportu, které by se podle některých neměly míchat dohromady, ale to zvládneme.

Skanzen sportu

Začneme u fotbalistů. Přece jen mají nejnovější arénu v republice – FIFA arénu. Tu zařídil předseda FAČR a „bývalý“ majitel klubu FK Mladá Boleslav (klub je ve svěřenském fondu) pan Trunda. Také se na ni přijel podívat prezident Petr Pavel. Pro ty, kteří netuší, co je to FIFA aréna přikládáme odkaz: https://fkmb.cz/article/30328-Fotbalova-asociace-otevrela-prvni-FIFA-ARENU

Podívat by se mohl také na Lokotrans arénu, která stojí ve stejné podobě již od roku 2005. Několikrát se změnila plachta na severní straně. Přistavily se skyboxy pro majitele a významné návštěvy stadionu. Zmodernizovaly se střídačky, uřízlo se zábradlí mezi tribunou a hřištěm, přibyla LED obrazovka a v posledních sezonách i LED panely kolem hřiště nebo plachta za kotlem domácích.

Mezi novinky musíme započítat i nové kiosky – kontejnery nebo nové turnikety. Tím však výčet novinek pro návštěvníky fotbalu končí.

Pojďme teď k hokejistům. Zde se bavíme o 50. letech minulého století (!), ve kterých vznikaly tribuny a půdorys stadionu, který i dnes navštěvujeme. Velké modernizace se stadion dočkal v roce 2008. Z původních lavic a modré barvy (tu však můžeme vidět i teď) přešel stadion na zelenobílé sedačky a šedou barvu.

Od té doby bylo vyměněno osvětlení, vyměněny mantinely a přidaly se LED obrazovky. Nově jsme se dočkali fasády u hlavního vchodu a nového kiosku venku před stadionem. Z pohledu návštěvníka už více nevymyslíme.

Samozřejmě, že by nám představitelé města řekli mnohem více investic do obou stadionů. Třeba nová chladící věž na zimním stadionu nebo výměna umělé trávy na fotbalovém stadionu. To jsou však věci, které běžný návštěvník nepocítí a zároveň jsou to nutné úpravy.

Nejnovější sportovní stavbou v Mladé Boleslavi je florbalová hala u 5. ZŠ. Od roku 2023 slouží jako zázemí pro florbalisty. Ti však zápasy hrají ve Sportovní hale, která byla zrekonstruována v letech 2017 a 2021 (fasáda).

Zde však nechceme vstupovat na příliš tenký led, jelikož primátorem města je bývalý útočník klubu pan Jiří Bouška. Dle příspěvků klubu na sociálních sítích cítíme stále velkou náklonnost mezi klubem a panem primátorem, proto se o florbalu zmíníme jen v tomto odstavci.

Doba se mění

Nymburk, Třebíč, Jihlava, Žďár nad Sázavou, Opava, Uherské Hradiště, Tábor, Polička či Frýdlant – to jsou města, ve kterých vznikly nové hokejové stadiony nebo se zrekonstruovaly ty stávající. O Brně a Pardubicích se bavit nemusíme.

Ve fotbale můžeme zmínit Pardubice, Hradec Králové, Teplice, Plzeň, Ostravu, Bohemians Praha nebo Táborsko.

Kdo se narodil nebo dlouhodobě žije v Mladé Boleslavi, ten vždy před volbami slyší, že si rekonstrukci zaslouží tyto stavby – hlavní nádraží, kulturní dům a stadiony. Po dvaceti letech jsme se dočkali nádraží (hurá!).

Doba se však mění a návštěvníci chtějí komfort. Doba, kdy na stadiony chodili převážně muži, kteří se šli vyřvat na soupeře nebo rozhodčího, je dávno pryč. Dnes se ligy a kluby snaží, aby byl sport zábavou pro celou rodinu. Tomu by měl odpovídat i komfort pro návštěvníky utkání.

Doba se mění také v nárocích na zázemí jednotlivých klubů a sportovců. To, co stačilo před deseti lety, dnes už stačit nemusí. Příkladem může být hokejbalový klub HBC Tygři, který postoupil do extraligy. Šatny – buňky, které jim stačily řadu let, museli najednou vyměnit za nové. Investice 8,5 milionu korun během dvou let. A to se bavíme o amatérské úrovni.

Sport jako propaganda

V minulém století byl sport součástí politického života. Jak nacistické Německo, tak komunistický Sovětský svaz používaly sport a sportovce jako demonstraci moci. Ale i ostatní země berou sport jako demonstraci síly. Vždyť USA a SSSR mezi sebou bojovaly za studené války právě skrze sport a dobývání vesmíru.

My si můžeme pamatovat hokejové bitvy mezi SSSR a ČSSR. Později byly zápasy mezi Ruskem a Českem vždy o něco „osobnější“ než mezi jinými soupeři.

Dnes sportovec vyhraje medaili a politici se mohou přetrhnout v psaní oslavných zpráv na sociálních sítích, aniž by do té doby věděli, že někdo takový vůbec reprezentuje naši zemi, město či obec. Martina Sáblíková by mohla vyprávět. Kolik zlatých medailí vyhrála a hala pořád nikde. Nicméně zde se bavíme o sportu, který – při vší úctě ke všem – není masový.

Hokej a fotbal jsou jiné sporty. Otázka národního sportu. V našem městě jsme rádi, když fotbalisté porazí Betis nebo velké kluby z ČR, nebo když hokejisté bojují v play-off. A také jsme rádi za menší sporty, které pak oceňujeme na galavečeru v kulturním domě.

Zajímá nás ale, v jakých podmínkách sport provozují. A to se nemusíme bavit o stavu hlavních ploch, ale i o dalším vybavení a hlavně o trenérech a cvičitelích, bez kterých by to nešlo. Zde se však dostáváme do celorepublikové diskuze. Pojďme zpátky k nám do města.

Ze skanzenu do dnešní doby

Nikdo nechce postavit multifunkční halu pro 10 tisíc lidí a fotbalový stadion pro 15 tisíc. Momentální návštěvnost obou sportů není na takové úrovni a vzhledem ke specifickému boleslavskému publiku to ani není možné.

Nicméně můžeme jít cestou Třince (hokej), Třebíče (hokej), Jihlavy (hokej) nebo Pardubic (fotbal). Prostě si zvolit cestu, která sice bude finančně nákladná, ale na určitou dobu bude nejmodernější v celé republice.

Můžeme si vzít z různých hal a stadionů to nejlepší a uzpůsobit to našemu městu a jeho fungování. Bavíme se o stavbách, které každý týden navštíví stovky lidí z jiných měst – nejen na extraligové či prvoligové zápasy, ale i na mládežnické akce – a vidí, bohužel, co vidí.

Ano, budeme poslouchat, že jsme mezi Prahou a Libercem a že lidé jezdí na koncerty a další akce do těchto měst. Ale proč by měli někam jezdit, když budou mít kvalitní zázemí a zábavu tady? Naopak by někdo z Prahy nebo Liberce mohl přijet do našeho města na zajímavou akci a utratit zde nějaké peníze. Samozřejmě se bude muset vymyslet způsob dalšího financování, nestačí jen postavit dům a čekat, ale koncerty, MMA turnaje, konference, prohlídky, finále florbalu a další akce by se zde najednou mohly konat. Dnes má město na indoor akce jen kulturní dům, který jak jsme psali není v nejlepší kondici a na outdoor akce Krásnou louku. 

I pro kluby by se zvedla vyjednávací pozice – nejen u hráčů, ale i u partnerů, kterým by mohly nabídnout kvalitní VIP zázemí.

Jestli můžeme politikům poradit, tak peníze na údržbu budou muset dávat vždy. To jsou prostě stejné výdaje, jako má člověk na jídlo nebo nájem. Ale tady si můžete koupit vlastní nesmrtelnost ve městě, protože lidé si budou pamatovat, kdo se zasadil o stavbu stadionů. Přece jen žijeme spíše na velké vesnici než v metropoli, abychom se navzájem neznali. Zároveň si nemyslíme, že by Mladá Boleslav patřila k těm chudším městům v republice. Někdy stačí jen chtít a mít vůli. Peníze budou, ale my nebudeme. 

The post Mladá Boleslav: Město sportu, nebo skanzen stadionů? first appeared on Mladá Boleslove.

Cedule se nachází přibližně pět metrů nad úrovní silnice, opřená o strom na městském pozemku.

Nikomu nepřekáží natolik, aby ji odstranil. To ale stačí k tomu, aby vytvářela typický vizuální smog, který postupně hyzdí veřejný prostor.

Přitom by stačilo málo. Ceduli odnést nebo zlikvidovat. Místo toho tu dál tiše připomíná, jak někdy opomíjené bývají i tak malé detaily, jako je zapomenutá reklama.

Možná by se k celé situaci dal použít i lehce upravený slogan inspirovaný známou reklamou:

„Canis, cedule se nezbavíš.“

Jenže zbavit bychom se jí měli. Nejde o nic velkého, ale podobné drobnosti dávají městu tvář. A je škoda, když tu tvář kazí reklama na něco, co už dávno na tomto místě neexistuje.

The post Vizuální smog v Laurinově ulici first appeared on Mladá Boleslove.

Ulice Na Radouči v okolí 8. Základní školy se v posledních letech stala velmi frekventovaným úsekem. Ačkoliv působí jako obyčejná obytná zóna, provoz je zde natolik intenzivní (hlavně mezi 7-8 hodinou ranní), že představuje vážné riziko zejména pro děti, které tudy každodenně procházejí.

Zadní cesta do školy vede přes nebezpečný přechod

Za areálem školy vede oblíbená zadní cesta, kterou využívají žáci při příchodu i odchodu z vyučování. Tuto cestu využívá každý, kdo bydlí směrem na Radouč. Děti však jsou nuceni přebíhat přes rušnou silnici, kde řidiči často projíždějí vyšší rychlostí, než je bezpečné. Ranní špička je obzvlášť kritická – proud aut je téměř nepřetržitý a děti často čekají dlouhé minuty, než se odváží přeběhnout. Proč tedy nejdou na nejbližší přechod? Tam je řidiči také moc často nepouští. Nechci hned ukazovat prstem na neochotu řidičů, on je totiž problém spíš s přechodem samotným.

Nejbližší přechod se nachází v zatáčce se špatnou viditelností, kde je chodec na obou stranách viněn na poslední chvíli. Z jedné strany je zeď a popelnice, z druhé zaparkovaná auta. Další přechod je sice v dosahu, avšak opačným směrem – v křižovatce tvaru T u Startu, odkud auta často prudce a rychle vyjíždějí pro rychlé zařazení na hlavní, takže přecházení zůstává rizikovým i zde, protože po prudkém zrychlení je řidič nucen ihned zastavit chodcům.

Odpoledne riziko pokračuje kvůli tréninkům

Situace se nezlepšuje ani odpoledne. V areálu školy totiž probíhají tréninky fotbalistů a ostatních zájmových kroužků, kam míří desítky dětí i dospělých. Provoz v okolí znovu zesílí a přecházení se stává znovu velmi nebezpečné. Největší hrozbou jsou pak opět děti, které běží natěšené na trénink a nevěnují provozu dostatečnou pozornost. Příjemné přecházení není ani obyvatelům protějšího panelového domu. Pokud se chtějí dostat na druhou stranu silnice, musí si klidně 5 minut počkat. Nedostatek parkovacích míst vede k častému parkování na druhé straně silnice a pak přebíhat s nákupem tuto silnici bývá také častou výzvou.

Infrastruktura ulice

V ulici na Radouči nejsou semafory. Přitom by jeden u přechodu stačil a výrazně pomohl. V každé ulici jsou obrovské zpomalovací retardéry. Proč je vůbec tolik retardéru o kus dál u Sparingu, kde prochází minimum chodců oproti škole? Nebylo by prospěšnější je mít ve zmíněné zatáčce? Proč je retardér v odbočce na Svojsíkovu ulici? Protože tam za den přejde 10 lidí? Retardéry jsou ve všech ulicích s předností zprava po celém městě a většinou tam, kde je minimální frekventovanost aut i lidí. Důvod je mi jasný – řidiči přednosti nedodržují a tohle eliminuje havárie. OK ale opravdu budeme raději pomáhat lidem, kteří nejsou schopní naučit se – nebo dodržovat základní předpisy na křižovatkách, než abychom pomohli dětem bezpečně chodit do školy? 

Pozdě bylo včera

Problém jsem kdysi hlásil na úřad města. Snažím se na problém upozorňovat ve škole. Budeme čekat, než se stane nehoda? Nemusíme – ona už se stala. Minulý rok rodiče spolužáka mého syna právě tady srazilo na přechodu auto. Kde máme nějaká opatření?

Já osobně už 4 roky odvádím syna přes silnici do školy. Poté se zastavím u chodníku a ještě 20 minut každý den čekám a koukám na tuto silnici. Ptáte se proč? Protože koukám na ty malé děti, jak se snaží rychle přebíhat mezi jedoucími auty. Pohled je to smutný. Nedokážu odejít domů a zabouchnout dveře, dokud nemám jistotu, že všechny jsou v pořádku na druhé straně. 

Rád bych tento problém dostal do podvědomí občanů. Třeba se najde někdo, kdo má možnost v této situaci pomoci. Já stále budu zkoušet dál prolomit ledy, stejně jako to dnes dělám tímto článkem. Možná je to běh na dlouhou trať, ale i tak si ho chci zaběhnout. Poběží někdo se mnou?

Děkuji za pozornost.

The post Nebezpečný úsek v ulici Na Radouči first appeared on Mladá Boleslove.

Že ne? Tak pojďte dnes s námi.

Na Staré Město se pohodlně dostanete kolem magistrátu, u kterého najdete možná jedinou opravdovou záchranu pro místní pejskaře a to travnatou plochu ideální k venčení čtyřnohých parťáků. Koš s pytlíky zde sice chybí, ale správný pejskař je na podobné situace zvyklý a vybavený.

Hned za trávníkem stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie, výrazná dominanta vstupu na náměstí. Když projdete kolem něj, ocitnete se v malém parku, pod kterým se skrývá parkovací dům.

Na první pohled působí park kultivovaně, jenže vodní prvky už nějakou dobu mlčí a zdi místy potřebují zásah. Jeden polorozpadlý kus jsme si dokonce zkusili symbolicky „opravit“. To bychom prostě nebyli my.

Už dlouho tu také stojí nevyužívané pódium. Naštěstí díky Pluhárně a jejich akcím „Staré město žije“ se toto místo znovu nadechuje. A za to patří velké díky!

Pod parkem se nachází parkovací dům, který má své kouzlo hlavně uvnitř. Pravidelně tu probíhají různé výstavy jako metalové sympozium. Díky tomu působí prostor živěji, než by člověk od parkovacího domu čekal.

Součástí parkovacího domu jsou i sklepní prostory, které byly objeveny při výstavbě podzemního parkovacího domu. Vzájemným propojením dvou velkých sklepních místností, navíc v rozdílných výškách a polohách, vznikl podzemní labyrint, kterým bylo možné volně procházet. Bohužel je tento prostor pro veřejnost v tuto chvíli uzavřen.

Staré město má ale obecně jeden velký problém. Mnoho provozoven tu nepřežije, případně jejich majitelé nemají chuť prostory aktivně využívat. Naopak daří se tu barbershopům. Je jich tu pět. Pět! A člověk se neubrání otázce, jestli to není tak trochu moc.

Podloubí, která už nejsou městská, se často mění v provizorní sklady a bývalé provozovny s prázdnými výlohami. Škoda míst, která by mohla být plná života.

Trnem v oku je ale bývalá budova KSČ, která dnes slouží soukromé firmě jako kanceláře. A hned vedle sympatická kavárna. Popojdeme dál a vykukuje na nás Hotel Věnec. Ten má své nejlepší léta za sebou, bohužel nákladná údržba je znát, působí trochu unaveně. Dnes zde najdete Ošatník a Žabku.

O pár kroků dál je ale vidět, že když se chce a jsou možnosti, jde to. Udržované fasády, kadeřnictví, kavárna, vinotéka… a hned má ulice úplně jinou atmosféru.

A teď malá absurdita: Zázračný „vlnovec“. Uhodnete k čemu slouží?
Ano, držák na kolo. Jenže ho nikdo nepoužívá a když už by snad chtěl, hned vedle stojí květináč. Kolo tam prostě nedáte.

V samotném srdci náměstí je teď už přes měsíc zapáskovaná fontána Jizera. Kvůli výměně držáků osvětlení? Ať už je důvod jakýkoliv, možná by si naše dominantní fontána zasloužila o trochu citlivější péči.
Součástí fontány Jizera jsou i železné vrby. Toto téma je dost kontroverzní, jelikož velká část občanů tuto výstavu považuje za kovový šrot. Je to ale opravdu tak? Není to všechno součástí veřejného prostoru o který bychom měli pečovat?

A tím naše procházka po „staré Mladé Boleslavi“ končí.

The post Procházka po starém městě first appeared on Mladá Boleslove.

Dnes máme radost, že se projekt stal skutečností. Pět cedulí už je na svých místech – a vy se tak při procházce můžete nově dozvědět jejich význam.

Máte nápad na další ulice, které potřebují vysvětlivku?

The post Ulice, které (už) mluví. first appeared on Mladá Boleslove.

S pomocí dobrovolníků, podpory od Bistro 150 (občerstvení) a CANIS SAFETY – pracovní oděvy (úklidové prostředky) jsme se v sobotu ráno sešli u bazénu a vyrazili s odhodláním i rukavicemi. A co za zajímavosti jsme našli?

Lubrikační gel
spoustu oblečení
vodka, vodka, rum, vodka
černá skládka u skautů

Přestože některé „úlovky“ nás opravdu pobavily, jedno je jisté. Díky společné práci je. Štěpka zase o něco krásnější.

Díky všem, kdo dorazili!

Vodku jsme sebrali, odpadky taky – teď už si přírodu můžeme konečně zase užívat naplno.

The post Štěpka je zase o něco čistší. Díky vám! first appeared on Mladá Boleslove.

https://www.facebook.com/share/p/tnmx977xxThQiAZw

Neúplné majetkové přiznání nebo zatajování?

Nwelati tvrdí, že hlavním důvodem, proč nepodává oficiální majetkové přiznání, je nemožnost získat přesné informace o zděděném majetku v Sýrii. Kvůli tamní válečné situaci prý nemůže ověřit stav ani hodnotu těchto nemovitostí, a obává se, že neúplné přiznání by mohlo být matoucí. Tento argument zní na první pohled pochopitelně, ale je skutečně přesvědčivý?

V České republice má zákon pro podobné případy řešení – veřejní činitelé mohou podat neúplné přiznání s vysvětlením, proč nemohou poskytnout všechny údaje. Nwelati se však rozhodl jít cestou placení pokut za nepodání přiznání a tuto možnost nevyužil. Je otázkou, zda se tím nesnaží vyhnout větší transparentnosti, která by mohla odhalit více, než je ochoten přiznat.

Proč právě na sociálních sítích?

Zveřejnění majetku na sociálních sítích je zajímavým krokem. Místo oficiálního kanálu, jakým je např. majetkové přiznání v registru, kde by veřejnost měla snadný přístup, Nwelati zvolil formu, kde má nad komunikací plnou kontrolu. Sociální sítě umožňují ovlivnit dosah, reakce i diskusi kolem zveřejněných informací. Tento krok tedy může působit spíše jako pokus o „řízení příběhu“ než o skutečně otevřenou a nezávislou kontrolu ze strany veřejnosti a médií. Jak můžeme mít jistotu, že informace, které tam Nwelati sdílí, jsou úplné a pravdivé, když neexistuje nezávislá autorita, která by je ověřila?

Víc otázek než odpovědí

Zveřejněné informace zahrnují majetek v Česku, financovaný hypotékou, a také přibližný popis nemovitostí zděděných v Sýrii. Nicméně zůstává nejasné, proč Nwelati necítí povinnost poskytnout tyto údaje v oficiální podobě. Vysvětlení, že by neúplné přiznání mohlo být pro veřejnost matoucí, je sporné – je snad více matoucí, než žádné přiznání vůbec?

Zveřejněný majetek:

Majetek v České Republice:

•Družstevní byt 3+1 na třídě V. Klementa, pořízený v roce 1993 za 350 tisíc Kč.

•Rodinný dům a bytový dům v Michalovicích, pořízené v letech 2008 a 2010. Nákup těchto nemovitostí byl financován hypotékou ve výši 10 milionů Kč, z níž je nyní splaceno 50 %. Hypotéku splácí z pronájmu bytového domu.

Předpokládaný zahraniční majetek zděděný po otci:

•V lokalitě Latákie: Byt 3+1, byt 5+1, kancelář, ordinace, nebytový prostor, dvoupatrová chata u moře.

•V lokalitě Damašek: 2 byty 3+1.

•V lokalitě Slonfe: rekreační vila.

•V lokalitě Zabadani: rekreační vila.

•Pravděpodobně další byty a stavební pozemky, úspory a další aktiva

Zdroj: https://www.facebook.com/nwelati

The post Raduan Nwelati a majetkové přiznání: Co nám opravdu říká jeho „transparentnost“ na sociálních sítích? first appeared on Mladá Boleslove.

Mladá Boleslav znovu a neochvějně kráčí proti všem moderním urbanistickým trendům. 25 měsíců dlouhá rekonstrukce hlavní mladoboleslavské třídy nepřinese vůbec nic pozitivního, naopak.

Pruhy, pruhy, pruhy.

Rekonstrukce přidá pruhy, ale absolutně nezlepší průjezdnost vozidel. V dnešním stavu už v některých částech třídy můžeme vyzkoušet, jaké to je jezdit v uspořádání 2+2 a není to vlastně vůbec zlé. Čekali jste, že cílem rekonstrukce bude rozšířit tento stav od kruháče na Průmyslové až k Bondy tak, aby byly pro přímý směr po celou dobu využitelné dva pruhy? Tak jste se také spletli. Třída se skutečně podstatně rozšíří, ale pro přímý směr bude z nějakého určený vždy jen 1 pruh. Do něj se bude navíc ještě připojovat další pruh zprava, takže zbytečné kličkování je na světě. Zhorší se tak dnešní situace, kdy je alespoň na některých křižovatkách možné pokračovat rovně z obou pruhů.

Snaha o zklidnění dopravy a nepřivádění dalších aut do centra? Haha

Místo toho se nám přidají různá odbočovací a připojovací ramena, která připomínají skoro dálniční křižovatky (možná příprava na případy uzavřené dálnice, kdy se MB rozhodla jít proti trendu a místo obchvatu města udělat tzv. vnitřní obchvat – vyvedení tranzitní dopravy do města) a často na úplně zbytečných místech, kdy se třeba do ulice Jana Palacha předpokládá dopravní zátěž asi 100x větší než je dnes. A znovu, plynulost dopravy to nezlepší. Pokud to něčemu pomůže, tak se zrychlí možnost odbočování tím, že bude zatáčka v širším úhlu a tím se bude moct zvýšit rychlost. Pro tradiční pouliční noční závody jako dělané. Místo kultivace a plynulosti automobilové dopravy akorát špatně nafukujeme současnou infrastrukturu, čímž do centra přivedeme ještě větší množství aut a budeme se divit, že se problém vlastně vůbec nevyřešil.

Město pro chodce a cyklisty? Už ne.

Ne snad, že by Mladá Boleslav nebyla automobilové město, ale podmínky pro chodce a cyklisty zde dlouhodobě nejsou vůbec špatné (oproti třeba MHD). Poděl třídy V. Klementa máme dlouhodobě oddělené cyklostezky a chodníky. Na křižovatkách i oddělené přechody a přejezdy pro cyklisty, což zajišťuje docela rychlé možnosti pohybu po městě. Tomu bude konec. Přejezdy pro cyklisty se zruší. Dělená infrastruktura pro chodce a cyklisty u křižovatek se zruší. A co je nejhorší? Z nutnosti přejít jeden přechod na křižovatce se rázem stanou přechody 3! Hlavně, že tu dotujeme sdílená kola, a pak vymyslíme takový paskvil. Chodci vítejte, to nemůžu říct. Poskakování z ostrůvku na ostrůvek mezi kolonami aut. Dokonalé. Stačí se podívat na přiložený obrázek. Z jednoduché křižovatky máme najednou obrovské a úplně zbytečné monstrum. A dokonce se nám to povedlo u dvou křižovatek – s ulicemi Jana Palacha a U Stadionu.

Jako sorry, ale tohle je fakt šílenost. Kromě dvou výjezdů z parkoviště se nezlepší vůbec nic. Naopak se zhorší situace pro řidiče, cyklisty a absolutně nepochopitelným způsobem i pro chodce. Jděte vážně někam, tohle volit nebudu. Jestli jsem se někdy snažili tvářit tak, že MB není jen ubytovna/místo, kam se přijede do práce autem a rychle se zas odjede, tak už to není potřeba. Rychle sem, rychle pryč. Rok 2024, město umírá.

Díky moc všem pánům Nwelatiům, Bouškům, Povšíkům, Markům či Bendlům, krásně jste to udělali.

The post Městská třída není pro chodce a vlastně ani pro řidiče first appeared on Mladá Boleslove.